[Petr Frantál | Tomáš Lukeš | 1.D] Exkurze naší třídy (1.D) do vodárny v Podolí proběhla v pondělí 21. prosince 2009 v rámci vyučování chemie, tudíž jsme tam také šli místo tří vyučovacích hodin tohoto předmětu (ten samý den).

Vodárnu jsme navštívili s paní profesorkou Strádalovou, která nám v týdnu před exkurzí zadala čtyřicet záludných otázek vodárny se týkajících, abychom se něco nového naučili a abychom při exkurzi nezlobili (odpovědi na otázky neznali ani ti, kteří tam již byli). Vodárna v Podolí se tedy stala na toto odpoledne místem horečně zapisujících a fotografujících žáků.

Toto zřejmě potěšilo pana průvodce, jež nás měl na místě na starosti, a tak nám rád odpovídal na naše otázky. Vedle nich se jeho výklad týkal prakticky všeho, co patří do vodárenství nejen v Praze (historie, metody a zvyky ve vodárenském průmyslu, dezinfekce vody, atd.). Ta je mimochodem zásobována vodárnou v Káraném a kvalita této vody je shodná s kvalitou většiny balených vod (jde totiž o tu samou vodu!).

Dozvěděli jsme se, že vodárna v Podolí hraje pouze záložní roli a je uvedena do provozu v případě nouze nebo nějaké nehody. Prahu je schopna zásobovat i do několika hodin od této události. Připomeňme, že bere vodu z Vltavy, jak pan průvodce hrdě zdůraznil. Postavena byla ve dvacátých letech dvacátého století, architektem byl Antonín Engel (pozdější rektor na ČVUT), majitelem vodárny je pak magistrát hlavního města Prahy. Důvodem stavby byla v té době hlavně potřeba další vodárny (na místě stavby zanikla starší Vinohradská vodárna). Mimo jiné jde i o architektonicky zajímavou stavbu (novoklasicistní styl).

Kromě vlastní vodárny, soběstačného a plně funkčního komplexu, kterému navíc nahrává výhodné postavení na pražském hlavním toku, je zde v areálu i část určená turistům, kam jsme zavítali i my, a která se svou sbírkou fotografií, modelů všelijakých strojů a zařízení (jak tušíte, vše se týká vodárenství), ale i záchodových prkýnek, plní funkci výchovnou.

Ta je umocněno i zmíněnou konstrukční zajímavostí budov vodárny (filtrační budova, strojovny s čerpadly nebo přibližně čtyřicet pět metrů vysoká vodárenská věž – ty slouží jako zásobárny vody). Nechtěl bych se tady příliš rozepisovat o technických parametrech vodárny (i když jsme technická škola, z toho důvodu, aby to ostatní nenudilo, vy náročnější si, prosím, informace dohledejte), další část tedy ve zkratce. Po skončení výkladu jsme vychrlili na nebohého pana průvodce zbytek našich otázek, po jejich zodpovězení mu poděkovali a exkurze skončila. Domů jsme jeli obohacení o nové informace.