Zájezd do Belgie 2006


Čokoláda a pivo Chcete zažít týden plný zábavy?
Získat mnoho zkušeností? Poznat nové lidi? Jinou kulturu? Zemi známou svou
čokoládou a pivem? Zlepšit si angličtinu? Poznat profesory také z jiného
úhlu pohledu? A v neposlední řadě si dát malou pauzičku od školy?
Odpovídáte si v duchu? „Ano“, „ano“, „ano“…? V tom případě
čtete na správném místě… a prohlédněte si také href="/dalbum/index.php?folder=/zajezdy/2006/belgie-2006">fotogalerii

Jak to všechno začalo?
Již na konci druháku za námi přišel pan profesor s otázkou, kdo by měl
zájem se hned ze začátku následujícího školního roku zúčastnit
zájezdu do Belgie, který pravidelně tato škola pořádá. Takto prošel
všechny třídy druhých ročníků, aby se alespoň přibližně vědělo,
jaký zájem se má očekávat.

Prázdniny utekly jako voda a začátek třeťáku jsme měli na krku.
Tentokrát jsme se již začali na zájezd do Belgie přihlašovat závazně.
Bylo nás nečekaně 24. – Mně osobně toto číslo přijde dost nízké na
to, kolik nás v ročníku je. A k tomu, kdy se vám naskytne taková
příležitost?- Přesto, i z tohoto malého počtu lidí, se muselo vybrat
pouze 17 studentů, kteří se zájezdu zúčastní. Jakmile bylo vybráno,
začala probíhat mezi studenty a profesory komunikace.

Jak vypadal měsíc před odjezdem?
Nejdříve jsme museli napsat zprávu v angličtině „Who am I?“, pro
v angličtině ne moc zdatné jedince, „ Kdo jsem?“J, která se posílala
Belgičanům a my jsme od nich výměnou necelý měsíc před odjezdem dostali
totéž. Komunikace mezi námi a belgickými studenty pomocí internetu mohla
začít…a také začala!!! Ať žije moderní doba plná techniky! Díky tomu
totiž většina z nás již předem věděla, s kým celý pobyt
stráví.

Viděli jste snad někde jinde podobný způsob výměny studentů? Způsob,
kdy si sami na základě informací, které Vám druhá strana pošle, můžete
vybrat osobu, se kterou byste si nejlépe rozuměli a s kterou si pobyt
nejvíce užili?

Když já jsem se prvně, na dni otevřených dveří, dozvěděla, že
škola tento zájezd pořádá, tak jsem přestala váhat, zda si sem
přihlášku podat či nepodat. Belgie rozhodla za mě. A rozhodně tento
zájezd splnil mé očekávání, které jsem měla již od deváté třídy.
Teď ale zpět…

Češi, seznamte se…
Čím blíže byl den odjezdu, tím nám čas utíkal rychleji a všichni se
plni očekávání nemohli dočkat. S hrůzou jsme však zjistili, že
přestože díky mailům známe většinu Belgičanů, navzájem mezi sebou
známe stěží svá jména. Víkend před odjezdem jsme si proto na seznámení
mezi sebou uspořádali malou akcičku. Bowling se vydařil a mohli jsme se tedy
začít těšit společně. Do Belgie jsme odjížděli již jako jedna parta,
která má v plánu si to tam pořádně užít.

** Den D (Osudový den odjezdu)**
Ve středu, 18.10., jsme se všichni ve zdraví sešli na nástupišti. Již od
začátku se vzduchem nesla uvolněná atmosféra a všichni se dobře bavili.
A v tomto duchu se odehrála i celá cesta do Gentu. Sem tam si někdo vzal
do ruky kytaru, támhle zase probíhala vzrušující debata, jak to asi bude
vypadat, na jiném sedadle se řešily dárky rodince, atd… Kolem půlnoci
jsme se asi všichni pokusili aspoň na chvíli zavřít oči a usnout, abychom
nabrali sílu na následující dny, neboť jsme věděli, že nás čeká
velice náročný týden, kdy se moc nevyspíme.

Myslím, že můžu mluvit za většinu z nás, když řeknu, že přestože
cesta probíhala velice hladce a vytvořila se příjemná atmosféra, tak se
asi každému honilo v hlavě to jeho co když…? Jak…? Co potom? Budeme si
rozumět? A snad všichni jsme byli svým způsobem trochu nervózní. Teď
můžu ale v klidu s úsměvem na tváři říci: „Vše bylo
zbytečné“.

První dojmy
Nejprve jsme byli seznámeni s profesory druhé strany, Frederiekem a Marieke.
Odložili jsme do aut zavazadla a mohli jsme nabývat prvních dojmů z Belgie
z města Gent. – V tuto chvíli snad v každém z nás nervozita
s přibývajícími minutami a přibližujícím se okamžikem prvního
setkání s belgickou stranou rostla, přestože jsme se na své protějšky
těšili. – Po vyčerpávající procházce jsme se vrátili na nádraží a
vydali se vlakem směr Kortrijk.

Poslední minuty před seznámením
Vystoupili jsme z vlaku a již z dálky jsme viděli tu, jak jsme se později
dozvěděli, nejvyšší budovu ve městě – onu školu, kterou naše
protějšky navštěvují. Netrvalo dlouho a prošli jsme jejími dveřmi.
Vystoupili po schodech a před námi se objevila skupina studentů…

Seznámení
Po chvíli váhaní jsme se začali seznamovat a přesouvat se do společenské
místnosti, kde nám Belgičtí studenti předali svačiny, které pro nás
měli připravené. Většina z nás si hned se svými protějšky začala
povídat a tříjazyčná konverzace tedy okamžitě začala. Poté, co jsme se
najedli, dostali Belgičané od svých učitelů úkol, a to nás provést ve
skupinkách po Kortrijku. Nakonec jsme skončili coby asi 14členná skupina,
v které jsme se docela dobře seznámili.

Vrátili jsme se ke škole, a tam si nás již rozebrali se studenty rodiče
a jeli jsme poznat naše dočasné domovy.

První večer – přivítaní v Belgii
Po krátké zastávce doma jsme se opět vrátili, většinou i s dočasnými
rodiči, do školy, oslavit nás příjezd. Pár učitelů, kteří se o tento
zájezd zasloužilo, proneslo uvítací řeč a následně se vytvořily
skupinky různých studentů, kteří si spol povídali.
Jelikož jsme zde nebyli sami cizinci, ale byli tu také studenti ze škol
z jiných zemí, tak jsme mohli z různých stran slyšet angličtinu,
polštinu, švédštinu, vlámštinu a samozřejmě také češtinu. Sem tam pak
někdo prohodil se svým protějškem něco ve francouzštině, která je také
v Belgii dost rozšířená.
Když se poté rodinka každého z nás rozhodla jít, nezbylo nám nic
jiného, než se rozloučit a těšit se na další den.

Brugge – pro mnohé nejkrásnější město Belgie
Ještě se zalepenýma očima jsme všichni nasedli do vlaku a vydali se do
Brugge – města, které je příkladem typické historické středověké
osady.
Toto město jsme si prohlédli pomocí hry, kterou pro nás belgičtí
profesoři připravili. Musím říct, že pokud patříte mezi ty, kteří se
rádi orientují v mapě a k tomu pomocí ulic, jejichž jména nejste
schopní ani vyslovit, tak se Vám to bude rozhodně moc líbit.J Po náročné,
asi 4hod procházce, jsme se téměř všechny skupiny sešli v jedné místní
restauraci, chvíli si odpočinuli a nabírali sílu na cestu zpět.
Když jsme dojeli domů, tak někteří z nás vzali kola a vydali se na
dobrodružnou cestu domů a ti zbylí čekali, až si je odveze nějaký člen
prozatímní rodinky.

Víkend
Tyto dva dny strávil každý dle svých a rodinných představ. Většina,
možná i všichni z nás, se však alespoň jeden z těchto dvou dnů vydala
k moři. Kdo z vás se byl podívat u moře jen tak, v mírném dešti, na
podzim a ne za účelem se koupat?
Ti, co v sobotu večer neměli co dělat a měli možnost se dopravit do toho
správného města, se pak sešli na bowlingu. A takovéto akce vždy lidi
sblíží..

Když Brusel, tak parlament
Tentokrát autobusem, ale opět s ještě přivřenými víčky, jsme se vydali
poznat další – hlavní -město Belgie. Brusel. A samozřejmě jsme se
také byli podívat, jak „těžký“ mají život lidé pracující
v evropském parlamentu. Lepší nepublikovat J.
Nejdříve jsme prošli trochu město. Opět náš program zpestřila hra
připravená od profesorů. Po ní jsme měli chvilkový rozchod a pak až jsme
se vydali do parlamentu. Byla nám podána asi 2hod přednáška a poté jsme se
vydali zpět a čekali, až si nás vyzvedne autobus a pak každý pár, někdy
ve skupince na kolech, opět po své ose domů.

Studenty nejlépe hodnocená akce – sportovní
dopoledne

Studenty čtyř národností zaplněná hala, 17skupin, 17 disciplín…takto
to vypadalo při sportovním dopoledni, které škola uspořádala. Hod na koš,
slalom s florbalovým míčkem, střelba lukem, nošení nosítek,
překážková dráha… to je jen pár disciplín, které nás dovedly,
i když k velice těsnému, vítězství. Co bychom pro naše profesory
neudělali, když nám to přikázali. Celé dopoledne jsme si opravdu užili, a
i když nám občas docházely síly, tak nám v hlavě stále zněl hlas
profesorů a šli jsme za svým cílem. Zdařilo se. Vyhráli jsme!!!

Poslední společné odpoledne
Po aktivním dopoledni jsme jeli na exkurzi do firmy vyrábějící
vysokozdvižné vozíky. Všichni jsme však byli unaveni, takže nás držely
při životě především láhve s pitím, které jsme si mohli při
prohlídce vzít.
Opět jsme se dostali ke škole a nesmíření s tím, že nás čeká
poslední noc, jsme jeli domů.

To nejsladší na závěr
Tak tento nadpis musíte brát opravdu vážně, protože co je sladší, než
belgická čokoláda?J Ano, byli jsme se podívat do čokoládovny, kde různé
čokoládové pralinky a figurky vznikají. Snad všichni jsme čekali nějakou
velikou továrnu, ale zmýlili jsme se…Tři místnosti, jedna coby prodejna,
druhá jako výrobna a třetí na uskladnění. Dvě ženy, každá pracující
s jiným typem čokolády, několik forem a pár strojů. To je vše, co byste
zde našli. Ale musím říci, že tekoucí čokoláda, vlnící se ve velkém
umyvadle, vypadala opravdu lákavě…
Teď již jen asi 3 hodinový rozchod a cesta domů před nám…

Loučení
Hlouček českých studentů dávajících tašky do auta, společná cesta na
nádraží, loučení v hale, mávání přes koleje, vlak přijíždí, vlak
odjíždí…
Tak takhle to tedy vypadalo. Teď už nás čekala pouze cesta domů a já za
sebe, většinu a snad i všechny, kteří se tohoto pobytu zúčastnili,
můžu říci jen toto:

DĚKUJI. Ať už škole, profesorům, tak i všem
zúčastněným.

Jsem velice ráda, že jsem se tohoto projektu mohla zúčastnit.

Poznala jsem novou zem, kulturu, spoustu zajímavých lidí, zažila mnoho
krásných chvil a získala zkušenosti, které rozhodně a nikdy nepřijdou
na zmar.

Zdeňka Matějovská 04L

href="/dalbum/index.php?folder=/zajezdy/2006/belgie-2006/">Fotogalerie